Introvertka | Ruské pověsti - Dobryňa Nikitič

Dobryňa Nikitič, rusky Добрыня Никитич, je bohatýr z ruských bylin, společně s Iljou Muromcem a Aljošou Popovičem považovaný za nejvýznamnějšího. Na rozdíl od ostatních bohatýrů kteří se s oblibou chvástají a chlubí, což často způsobuje jejich smrt, popisován jako "uctivý" a "znalý" a nikdy se nechvástá. Dobryňovo narození bylo doprovázeno neobvyklými jevy: země se třásla, lesy se kácely, Dněpr vystoupil z břehů a po celé zemi se rozléhal řev zvířat. Byl vychován svou matkou Amelfou Timofejevnou, v sedmi letech se naučil číst a psát, ve dvanácti shromáždil družinu s kterou se vydával na výpravy. Podání o Dobryňově smrti se liší. Podle několika variant byliny Kamská bitva byl poražen poljanicí Latyngorkou a zachráněn Iljou Muromcem, v důsledku takové potupy však raději spáchal sebevraždu. Podle jiných potkal samotnou Smrt, která nedbala na jeho prosby o alespoň krátké prodloužení života, nebo se utopil ve Smorodině.

Dobryňa Nikitič je spojován s historickým Dobryňou, strýcem knížete Vladimíra. Ten byl původně horlivým pohanem, ale po svém přestoupení na křesťanství s vojvodou Putjatou obrátil Novgorod na nové náboženství ohněm a mečem. Zatímco některé detaily, jako spojení s šířením křesťanství, ukazují na to že toto propojení je reálné, jiné, například to že historický Dobryňa vystupuje v pramenech jako stařec, vedli N. P. Kvašnina-Savarina k názoru že jde o pouhou shodu jmen a bohatýra spojuje s historickým Andrichem Dobrjankem, o kterém však kromě násilné smrti roku 1004 není nic známo. Fjodor Buslajev, Leonid Majkov, Orest Miller a M. J. Chalanskij jsou názoru že kromě historického Dobryni se v bohatýrovi projevil také nějaký místní hrdina z Rjazaně.

O dracích

O Dobryňových vztazích s draky vypráví oblíbená bylina, která se vyskytuje ve více než stovce verzí. Bohatýr ve svém mládí navštěvoval horu obývanou těmito stvořeními a rozšlapával tam jejich mláďata, ač jej matka varovala, že si je nemá znepřátelit. Taktéž se měl na její radu střežit koupání v řece Puchaji, kde přebývala saň či drak, někdy identifikovaný jako Zmej Gorynič. Tato řeka tvořila hranici dračího území, valil se z ní dým a plameny, a samotný její proud byl rychlý a vařící. Dobryňa však znovu nedbal rady své matky a nahý do Puchaje skočil, načež se objevil drak. Neozbrojený bohatýr použil jako zbraň první věc, co měl po ruce – řecký klobouk, který naplnil pískem, a draka přemohl. Drak však stále žil, prosil o ušetření svého života a sliboval že už nebude lítat na Rus a tak jej Dobryňa nechal žít. Drak však svůj slib nesplnil a unesl v Kyjevě Zabavu Putatičnu, neteř knížete Vladimíra, a tak jej musel hrdina vydal porazit znovu. Tentokrát se na souboj vybavil kouzelnými předměty od své matky, hedvábným bičem a hedvábným kapesníkem. Po své výhře zničil hnízdo s dráčaty, osvobodil Zabavu a další zajaté Rusy.

Drak představuje v bylině tradičním duchu démonické stvoření obývající území mimo lidský svět, zároveň jej však lze interpretovat jako symbol pohanství. Dobryňa je příkladným křesťanským hrdinou, který se před bojem s drakem modlí k Bohu a svatému Mikuláši a řecký klobouk, kterým příšeru poráží, lze chápat jako symbol křesťanství, protože takovou pokrývku hlavu nosili poutníci a duchovní. Řeku Puchaj lze ztotožnit s Pochajnou v které byli roku 988 násilně pokřtěni obyvatelé Kyjeva, tuto událost lze taktéž spojit s historickým Dobryňou, kterému bylo přisuzováno pokřtění obyvatel Novgorodu v řece. Taktéž lze vidět analogie mezi touto bylinou a duchovními písněmi o svatém Jiří a svatém Teodorovi z Amaseje, kteří jsou taktéž drakobijci.